Film Vybíjená (2015) je jakýmsi pokusem o realistickou komedii. Všechno je v ní znázorněné dost natvrdo, ale zároveň se nic z toho příliš neřeší.
Celý příběh je tak trochu děsivá groteska, kde se to přehání s různými detaily. V Česku máme hlavní filmovou tvorbu postavenou i na experimentech, podobně se pokusím k tomuto snímku přistoupit a porozumět mu. Na začátku se probouzí jedna z hlavních postav v trenýrkách uvnitř boudy na nádraží a ihned začíná hledat ještě nedopitou láhev s pivem. Na lednici okamžitě zaujmou obří prsa, do nichž je cosi zapíchnuté. Aby se muž k lednici dostal, musí odsunout dalšího spícího opilce, v lednici na kartónu vedle prázdné láhve pak nachází nápis „Sorry.“ Když si jde opláchnout hlavu, z kohoutku okolo cáká voda. Ten totiž netěsní…
Muži z předešlé scénky jsou kamarádi, kteří byli mezi ostatními ve škole bráni jako kápové. Nakonec se z nich ale staly tyhle ztracené existence. Na srazu bývalé třídy zjistí, že z jedné bývalé ošklivky, které se všichni smáli, je dnes úspěšná a respektovaná žena. Jelikož za školních let hráli v tělocviku i vybíjenou, film se symbolicky jmenuje podle této míčové hry.
Celý příběh je protkaný srovnávacími záběry z minulosti a přítomnost, kde se dozvíme, jak se kdo choval tenkrát a jak je tomu nyní. Ukazuje se, že i když někdo ve škole není zrovna oblíbený, může jít jen o první metu na jeho životní cestě, a možná právě díky větší snaze to nakonec někdy dotáhne dál než ostatní. V tvorbě příběhů se má ale pracovat, pokud možno, s mnoha přístupy k řešení problémů, Vybíjená se ale omezuje pouze na sebevědomí a snahu, jako by pouze tento aspekt měl být pro diváka dostačujícím klíčem k překonání jednotlivých dějových peripetií.
Zmíněný princip je ve scénách navíc popsaný jen v jakýchsi jemných náznacích. Takže ošklivá holka sedí na obědě u stolu s nohama od sebe – usmívá se na spolužáka, tomu se líbí, že se usmívá, a tak úsměv opětuje. Později i sama zjistí, že se její vlastní rodiče také neseznámili zrovna romanticky, spíš se jen náhodou intimně sblížili v autobuse. Realita je dost syrová a nejvíce vzdušných zámků si staví právě ti, kteří by měli uvažovat co nejrealističtěji.
Neúspěšní versus úspěšní, oškliví versus krásní, to jsou velká témata příběhu. Velká témata, jenže se o nich ve skutečnosti mluví mnohem diplomatičtěji. Totiž, i když si myslíme, že je u nás všechno v pořádku, nakonec stejně zjistíme, že jsme třeba právě my nudní nebo hloupí. Říká se, že lidé se rádi vezou na nejistotě ostatních. No a v takové školní třídě, kde si navíc nenechává nikdo nic pro sebe, může být život hlavně o tom, jak odvádět pozornost…
Vybíjená
Komedie / Drama
Česko, 2015, 94 min
Režie: Petr Nikolaev
Předloha: Michal Viewegh (kniha)
Scénář: Miroslav Oščatka
Kamera: David Ployhar
Hudba: Jiří Chlumecký
Hrají: Ondřej Sokol, Michal Suchánek, Richard Genzer, Simona Krainová, Linda Bartošová, Lukáš Vaculík, Simona Babčáková, Monika Absolonová, Hynek Čermák, Zuzana Čapková, Kateřina Burianová-Rajmontová, Petra Špindlerová, Václav Matějovský, Michal Šášinka, Jakub Burýšek, Tomáš Havlínek
Distributor: Magicbox
Hodnocení: 70%
Blu-ray k dostání na magicbox.cz
Zdroj foto: magicbox.cz
Zdroj video: youtube.com
= Vyšlo 16.11.2015 na webu kultura21.cz
Film Popelka (2015) je možná nejpropracovanější a nejlepší zpracování známé pohádky o umouněné popelce a princi. Nic zde nechybí, nic nepřebývá a kromě toho, že je pohádka i vtipná, nechává si svůj drsný a tvrdý charakter.
