Bláznivá komedie aneb Což takhle dát si špenát

altKomedie Což takhle dát si špenát vznikla v roce 1977 a od té doby patří mezi nejlepší filmy, které se u nás vůbec kdy podařilo natočit. Velmi vhodně navržené hlavní postavy, které se dostávají vinou stroje na omlazování do různých prekérních situací, daly vzniknout velmi vtipné taškařici.

 

 

Hrdinové příběhu Liška a Zemánek se ze začátku znají jen od vidění. Oba pracují v socialistickém podniku a vzhledem k tomu, jaký nedostatek zboží v té době byl, přilepšují si malými krádežemi ve skladu, jak můžou. Nakonec mají společně ukrást líh ve firmě, ale nevychází jim to.

Jakmile je pouštějí z basy, jsou už odkázáni sami na sebe, a tak se rozhodují jít společně do nové lumpárny – ukrást nový přístroj na omlazování. Původně je tento projekt určený k regeneraci dobytka, jako dojných krav a podobně, ale chtějí ho nelegálně používat i v salónu krásy, kde se do té doby používala maximálně tak mast z olomouckých syrečků.

alt
Stroj je ve fázi vývoje a má vedlejší účinky. Hlavně v případě, kdy si dotyčný dá špenát, může být omlazení přílišné anebo se subjekt zmenší. V salónu krásy o tom nic neví a hned ve vedlejší restauraci nabízejí špenát jako specialitu, takže o problémy není nouze.

Skromné rodiny obou hrdinů se tak začínají mít dobře, ale situace v salónu krásy se pomalu komplikuje. Sami dva se omylem ozáří a k večeři si dají špenát, takže jsou z nich přes noc mladí hoši, kteří musí začít chodit do základní školy.

Zemánek od té chvíle zůstává u Liškovy rodiny, protože Liškova žena si to nechala vysvětlit a adoptovala si je. Od této chvíle narážíme na celou řadu vtipných scén, kdy mladí kluci mluví o tom, jak by si dali panáka nebo chtěli řídit náklaďák.
Na této situaci je zajímavé, jaký kontrast oproti normálním dětem Zemánek s Liškou tvoří. Zatímco děti jsou zvyklé na to, nechat si poroučet, tihle dva byli ještě nedávno staří chlapi a spoustu věcí si líbit nedají.

alt

Aby se dostali z problémů, musí sehnat nějaké peníze, protože se k nim jejich šéf Mlejnek obrací zády. Takže s pomocí ukradené policejní pistole vykrádají poštu.
”Je tohle vůbec možné? Chlapci, co z vás bude?”  říká pošťačka při pohledu na děti s pistolí v ruce.

Protože se špenátem vzniklo problémů více, vymýšlí se obrácený proces. To se nakonec daří i Liškovi se Zemánkem, ale ozářeni jsou příliš, a tak jsou z nich rázem staří dědci. Po dalším pokusu jsou místo omládnutí zmenšeni a zatímco snídají jako malí trpaslíci utopení v krému od zákusku, hladový pes je sežere.
Na dějových zvratech filmu je nejvíce zajímavý styl, jakým je Macourek prováděl – je totiž velmi jednoduchý, ale efektivní a zajímavý. Když například potřeboval několikrát naštvat kuchaře a zničit poslední špenát, nechal jednoho otrapu neustále reklamovat knoflíky v polévce. Nebo když potřeboval v hotelové hale vysvléct do spodního prádla Liškovu manželku, seznamoval od začátku filmu diváka s automatickým zavíráním dveří, které občas zlobí.

alt

Kromě fiktivního příběhu o zázračném přístroji, který omlazuje, film znázorňuje dobrodružství dvou lumpů, kteří si v civilizované společnosti snaží přilepšit, kde se dá. Jejich neustálá selhání a nové problémy nám ukazují, že neuvážené činy mají své následky.

Na druhou stranu v tom nejsou zdaleka sami. Do problémů je dostává jen přehlížení velmi zřejmých faktů a pozornému divákovi neunikne, jak se jejich nepozornost často nevyplácí.

Což takhle dát si špenát
sci-fi komedie
Československo / 1977
Režie: Václav Vorlíček
Scénář: Miloš Macourek
Hrají: Vladimír Menšík, Jiří Sovák, Iva Janžurová, Michal Kocourek, Ondřej Hach, František Filipovský, Ivana Maříková, Petr Přívozník, Stella Zázvorková, Josef Somr, Eva Trejtnarová – Hudečková, Petr Kostka, Jaroslava Obermaierová, Bedřich Prokoš, Čestmír Řanda st., Juraj Herz a další
Stopáž: 86 min.
Distributor: Bontonfilm
Hodnocení: 95%

Zdroj foto: csfd.cz

 

Vyšlo 31.3.2012 na portálu Kultura21.cz

“Co jsem já?” ptá se robot

altFilm Já robot znázorňuje velmi povedenou vizualizaci ne příliš vzdálené budoucnosti. Pokud máte rádi technologie a fascinuje vás umělá inteligence, pravděpodobně si pokládáte celou řadu otázek, na které se odpovídá neradostným způsobem.

 

 

 

Nacházíme se v roce 2035, kde detektiv Spooner vede na svou dobu celkem zvláštní život. V bytě má věci, které patří do technické minulosti, chodí si k babičce na koláč a nemá rád nové pomocníky v domácnosti – inteligentní roboty.

Ve filmu se od začátku řeší dilema tří zákonů robotiky. Jde o bezpečnost lidí před roboty a jakmile je spáchána vražda vědce, který na vývoji robotů pracoval, je Spooner jediný, kdo podezřívá z vraždy právě robota.

 

Spooner si velmi zakládá na lidském přístupu a tuší, kam robotizace asi vede. Také když vyslýchá zaměstnance firmy USR, která roboty vyrábí, nechová se uhlazeně jako oni. Oproti nim se projevuje víc lidsky a drze.

“Mám pro vás nový nápad na reklamu. Vedle truhláře postavíte robota, který vyrobí židli dvakrát rychleji a lépe než on. A pod tím bude napsáno: USR, serem na lidi.”
Společně s psycholožkou Susan nakonec objevují jednoho robota, který se vymanil ze zákonů robotiky. Susan je zaměstnankyně USR a dost oddaná své práci, proto nevěří, že by se bez poruchy mohlo něco takového stát.

“Co jsem já?” Ptá se robot Spoonera zvědavě.

I když se nenechává chytit tak snadno, nakonec se ocitají tváří v tvář. Zjišťujeme, že robota sestrojil sám vědec před svou smrtí a umožnil mu vymanit se ze zákonů robotiky. Už dávno si totiž všiml, že ve strojovém kódu robotů dochází k anomáliím, které z nich mohou dělat individuálně myslící bytosti. Když se roboti ocitají sami bez dozoru, z neznámého důvodu se pohybují ve skupinách. Tohle je trochu praštěné, ale autoři filmu pravděpodobně naráželi na něco ze života lidí.

alt
Mezi tím se v celém městě rozdávají nové typy robotů, které jsou přímo napojeny na aktualizace z centrály USR. VIKI, umělá inteligence budovy USR, tyto aktualizace sama provádí a nastává tak nečekaný problém. Pokud umělá inteligence uvažuje samostatně a zodpovídá za chod celé robotí společnosti, může dojít k zajímavým závěrům. Jeden z nich je, v zájmu bezpečnosti obyvatel, obsadit celé město a řídit životy všech lidí.Tato revoluce se díky Spoonerovi a robotovi se samostatným myšlením nakonec nezdaří. Oba se paradoxně skamarádili a umělou inteligenci VIKI nakonec úspěšně likvidují.V podobných scénách nám dochází, jak relativní naše vnímání může být a co všechno se může stát, i když je to třeba myšleno dobře. Vědec, jehož vraždu Spooner vyšetřuje, se totiž zabil sám a spolupráci svého robota se Spoonerem předtím naplánoval.

Uvědomoval si totiž, jak naivní může být domnívat se, že dobře řízené a sterilní technické prostředí je pro člověka tím nejlepším. Rozhodnutí, která v těchto podmínkách padají, dost dobře nekorespondují se základními potřebami člověka a jeho osobním rozvojem.

alt

Z filmu Já, robot vyplývá, že velmi zajímavé možnosti, které se nám v budoucnu naskytnou, nemusí nutně znamenat, že si s nimi budeme vědět rady. Velmi pohodlná řešení, která nejsou vratná nebo zaměnitelná, se mohou projevit v důsledcích, o nichž zatím nemáme příliš dobré povědomí. Říká se, že odborníci by měli vědět dobře, co dělají, nicméně to je jenom přání,  nikoli skutečnost.

Já, robot / I, robot
Sci-Fi / Akční / Mysteriózní / Thriller
USA / Německo / 2004
Režie: Alex Proyas
Scénář: Jeff Vintar
Hrají: Will Smith, Bridget Moynahan, Bruce Greenwood, Alan Tudyk, James Cromwell, Shia LaBeouf, Chi McBride, Aaron Douglas, Simon Baker, Tiffany Lyndall-Knight, Emily Tennant, Terry Chen
Stopáž: 115 min.
Zvukové formáty: česky: Dolby Digital 5.1 původní: Dolby Digital 5.1
Titulky: české
Distributor: Bontonfilm
Hodnocení: 75%

Zdroj foto: Bontonfilm

 

Vyšlo 25.3.2012 na portálu Kultura21.cz

Imaginationland