Budovatelská komedie Hudba z Marsu, ve které hrají hlavní roli tehdejší Československé hvězdy, jako Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový, nabízí možnost podívat se na povahu tehdejší společnosti.

 

 

V roce 1955 se u nás děly zvláštní věci. Protože nebyli tehdy lidé napojení na internet a nenosili sebou chytré telefony k ukrácení dlouhé chvíle, sdružovali se ve skupinách, bavili spolu jenom z očí do očí a žili pohromadě trochu jako jedna velká rodina. Nic jiného jim ani vlastně nezbývalo.

Film začíná scénou, kde předáci nábytkářského podniku MARS, projíždí náměstím plným mávajících a nadšených lidí. Úspěch takové firmy je úspěchem celého města a vedení se snaží, aby jejich úspěchy byly i společenskou záležitostí.

Podsaditý výkonný ředitel podniku Řehák, tak musí řešit nejen agendu okolo výroby nábytku, ale hlavně se má starat o kulturní a společenské zázemí svých zaměstnanců. Vládní inspektor je však se situací v MARSu ne příliš spokojený. Třeba v podnikovém sále ještě nebyla ani jedna svatba, přitom ve Škodovce jich měli už čtyřicet. A ten jejich závodní orchestr, to je hrůza!

Divák si tak dovede poměrně snadno představit, že lidé měli v minulém století úplně jiné starosti, než jaké máme dnes. Řehák je zvyklý řešit věci po svém. Plánuje svatbu mladému páru ještě dřív, než si to sami stihnou říct. Před inspektorem se ještě vychloubá, že by pro orchestr mohlo být v podniku hudebníků… klidně 30! Netrvá tak dlouho a přichází k nim darem od vlády náklaďák, plný hudebních nástrojů.

Jak už to tak bývá, je realita mnohem komplikovanější než jak by si ji kdokoliv představoval. V podniku neumí nikdo pořádně hrát. On každý umí rozdávat rozumy a kecat ostatním do práce, ale pozvednout kulturní úroveň orchestru, to už chce aktivní ženskou ruku. Mladá nastávající nevěsta Marie (Alena Vránová), se tedy angažuje a píše o pomoc slavnému kapelníkovi.

Naučit se hrát vyžaduje spoustu úsilí, dřiny, ale hlavně citu k hudbě a radosti z ní. Hudba však dokáže být taky pěkně hlasitá, a když ve třiceti bytových jednotkách začnou všichni dělníci vyhrávat a cvičit, jsou z toho jejich ženy pěkně vytočené. Naštěstí dostává celý „orchestr“ povolení k podnikovému výjezdu, aby si jejich ženy mohly odpočinout. A štěstí přeje všem připraveným. Na výletě mají čirou náhodou zaskočit za jednu chybějící kapelu a i když ještě neumějí hrát, je Hudba z Marsu rázem v celorepublikovém vysílání.

Film Hudba z Marsu byl natočen v době, kdy bylo v plánu budovat nejen republiku, ale také ji nějakým způsobem sociálně a kulturně pozvednout. Nejhorší pro člověka je, když se nudí, ale nastartovat tak velký projekt jako orchestr, vyžaduje především ochotu lidí angažovat se v práci, která je připraví o jejich volný čas. Hudba z Marsu nese své ovoce úspěchu velmi brzy a jakoby zázrakem, ovšem kdyby orchestr nezačali, neměli by ani nejmenší naději pracovat jinak než právě v nábytkářském podniku.

 

Vyšlo 19.3.2013 na webu kultura21.cz

Film Policajt ze školky (1990) ve své době ukázal, že i typicky akční hrdina jako Arnold Schwarzenegger musí jednou za život řešit problém, který má většina z nás. I královny musí chodit na záchod a se zbraní v ruce se nedá mávat před každým, koho na ulici potkáte.

 

 

John Kimble je policajt z protidrogového, který se věnuje pátrání po těch největších mafiánech. Je oddaný své práci, povinnosti a znechucený ze spousty běžných lidských starostí. Aby se podobný člověk jednou za život podíval na místo, jakým je obyčejná mateřská školka, k tomu už je třeba pořádný důvod.

Bezcitný vrah a zločinec Crisp má v jedné takové školce svého ztraceného syna. A jakmile se konečně dozvídá, kde je, jde si pro něj. Kimble se svou policejní partnerkou tomu mají přirozeně zabránit, nicméně akce neprobíhá tak snadno, jak by možná měla.

Jde o jeden z mála dobrých filmů, ve kterém se nenásilnou formou prezentuje vztah rodičů ke svým dětem a obecně lidí k rodině jako takové. Autoři příběhu si očividně položili jednu otázku. Kam bychom mohli vecpat zažraného workoholika, který je oddaný své kariéře? Do mateřské školky!

Kimble by normálně takovou akci odmítnul. Ale jeho kolegyni začalo být z nenadání hrozně zle a právě mají hlídat malého syna zločince, po kterém jde už čtyři roky. Phoebe se mu omlouvá a sem tam přispěje nějakou dobrou radou, ale je jasné, že zvládnout partu nedisciplinovaných malých dětí nebude pro policajta tak jednoduché.

Akční hrdina Arnold Schwarzenegger nehraje jenom ve filmech, kde je to samý pompézní výbuch. Kolem ucha mu nemusí prosvištět každou vteřinu několik kulek, aby byla jeho role zajímavá. Od jisté doby se začal soustředit i na rodinnou komedii. Malí prcci s ním ve škole začínají cvičit a on z toho vyloženě šediví. Nedá se říct, že by byli nějak extra nároční, ale vidět namakanou vazbu nervóznět při opečovávání malých dětí určitě rozesměje nejednu mámu.

Jenže John Kimble má v záloze jeden plán. Malé děti nejsou do určitého věku vůbec samostatné, a tak je příhodné, že ze své třídy udělá „policejní školku.“ Pochoduje kolem dětí s píšťalkou a vymýšlí poučné hry, které děti zaměstnají. A zatímco na Kimbla ostatní učitelky a mámy dráždivě mrkají, akčnímu detektivovi se začíná jeho role vychovatele pomalu líbit.

Zažíváme tak celou řadu hezkých scén, kdy se dětem i vychovateli Kimblovi daří. Číhající drama v podobě zločince Crispa však na sebe nenechá dlouho čekat. Svého syna hledal moc dlouho a ihned poté, co jej pouštějí na podmínku z vězení, si pro něj s pistolí v ruce také hodlá jít.

Prostředí v kruhu rodiny bývá vždy hlavně o dětech a jejich výchově. Někdo bez rodiny nedokáže žít a někomu zase připadá život vedle uječených malých smradů zbytečný a příliš komplikovaný. Detektiv Kimble si však přes svou tvrdou náturu k nim nakonec našel svou cestu. Možná mu začalo připadat, že ochrana zákona před zločinci má něco společného i s lidmi, kteří ještě nedorostli a na svou roli v životě teprve čekají.

 

Vyšlo 5.3.2013 na webu kultura21.cz