Film Náhradníci (2009) byl ve své době důkazem, že Bruce Willis jako herec ještě nepatří do starého železa. Akční žánr má své mouchy, protože kdo z nás si může jen tak vzít bouchačku a tím i spravedlnost do vlastních rukou? Naštěstí nikdo.

V nedaleké budoucnosti bude možné do těla implantovat prakticky cokoliv, co může tělo vyléčit nebo nějak vylepšit. Technika postupuje mílovými kroky a může zajít dokonce tak daleko, že umožní lidem místo sebe posílat do ulic a do práce dálkově ovládaného, lidského robota.

Je jasné, že si na tuto technologii ještě pár let počkáme. Zatím nebylo možné naprogramovat pořádně ani Windows. Jenže to nebránilo americkým filmovým tvůrcům pustit se do dalšího skvělého snímku.

Bruce Willis v něm hraje Greera, agenta FBI, který řeší první vraždu dvou lidských robotů (náhradníků) na diskotéce. Naprostá většina civilizovaných lidí té doby žije zavřená ve svých pokojích, jsou tlustí, špinaví a nechutní. Ale jejich roboti mají sexy mladá těla plná vitality.

Celá zdejší realita stojí a padá na náhradnících. Chodí za lidi do práce, za zábavou, dokonce za lidi i souloží. Vypadají zkrátka dobře, protože i tlustá pihatá bába může chodit s tělem modelky. Zprostředkování reality prostřednictvím smyslového rozhraní je navíc tak věrné, že si člověk připadá, jakoby byl na daném místě namísto robota on sám.

Jenže ani tohle nemůže dopadnout tak jednoduše a přirozeně, jak se na první pohled zdá. Vědec, který náhradníky vymyslel a vyvinul, vede v těle náhradníka malý odboj. Normálně by nad tím každý jenom mávnul rukou, jenže on má k dispozici zbraň, která umožní zabít robota i jeho pána na dálku.

Detektiv Greer se tak vydává hezky postaru, po svých vlastních biologických nohách do ulic vyřešit tenhle zvláštní problém. Protože nemá roboty zrovna v lásce, zachraňuje sice miliardy lidí před zabitím, ale zároveň zmáčknutím jedné jediné klávesy zabíjí všechny jejich roboty.

Každý z nás svou vlastní identitu přirozeně vylepšuje a leckdo jí věnuje značnou část své energie. Problém technologie je však v tom, že se neustále vyvíjí a nutí nás soustředit se hlavně na svou přítomnost, zatímco na budoucnost velký vliv nemá. Rozhodnutí jednoho člověka tak může změnit všechno, co budou dělat všichni ostatní.

Náhradníci/ Surrogates
Sci-Fi / Akční / Thriller
USA, 2009, 85 min

Režie: Jonathan Mostow
Scénář: Michael Ferris, John D. Brancato
Kamera: Oliver Wood
Hudba: Richard Marvin
Hrají: Bruce Willis, Rosamund Pike, Radha Mitchell, Ving Rhames, Valerie Azlynn, James Cromwell, Boris Kodjoe, Michael Cudlitz, Jack Noseworthy, Helena Mattsson, Ned Vaughn,Jordan Belfi, Devin Ratray, Jennifer Alden, Victor Webster, Dan Marshall, Robert Masiello, Rick Malambri, Trevor Donovan, Anya Monzikova, Evalena Marie
Hodnocení: 80%

Film Já to tedy beru, šéfe…! reaguje na tehdejší podnikovou a ekonomickou stabilitu v Československu. Pracovních míst bylo mnohem více než práceschopných a kdyby nebylo zaměstnání ze zákona povinné, museli by se lidi k činnosti přemlouvat.

Jména herců jako Iva Janžurová, Luděk Sobota a Petr Nárožný měla tenkrát celonárodní dosah, protože byli ve svém oboru opravdu kovaní. V kině toho jinak moc nebylo, a jestli v televizi běžely dva kanály, určitě ne až do půlnoci. Naštěstí u nás tehdy vznikaly opravdu chytré filmy, takže tak dobré herecké výkony nebyly možná ani třeba.
V roce 1977 byla doba velkých národních monopolů, které přímo zodpovídaly za životy svých zaměstnanců. A jak už to chodí, dobrý zaměstnanec si své místo nejdříve musí najít. V podniku Pragokov začalo personální oddělení fungovat stylem jakési detektivní tajné služby, která aktivně vyhledává zaměstnance z dalších podniků a nabízí jim lepší zázemí v Pragokovu.

Trochu to připomíná současnou situaci dnešních personálních agentur. Ovšem Láďa Pitras a Oto Vacák berou svou práci opravdu vážně a do své budovatelské role dávají opravdu vše. Své klienty lákají nejen na lepší vyhlídky, ale také je vydírají, zneužívají jejich žárlivost a osobní spory. Zkoušejí zkrátka vše, co zaměstnance do Pragokovu přetáhne.
V práci se jim daří dobře, ale doma už je to horší. Vacák musí chodit brzo spát, aby nebyla jeho žena nervózní. A u Pitrasů zase žije stará otravná babka, která se k nim chodí 36krát za hodinu pořád na něco vyptávat. Jako by měli vše v práci pod kontrolou, ale v soukromí si pořádně nevěděli rady.
Taková žárlivost, to je vlastnost, na které se dá stavět. Jenže i když si tohle opakují pořád dokolečka, stejně jejich manželky žijí v absolutní jistotě a jsou z toho dost znuděné. Pitras proto přestává nosit domů karafiáty a se svým kámošem přemýšlejí, jak to u nich doma nějak nenásilně zase okořenit.

Je až neuvěřitelné, kolik různých maličkostí musí člověk řešit, aby žil spokojený život, který si pěkně naplánoval. V rodině a zaměstnání to není jiné. Každý se totiž stará hlavně o vlastní blaho, a když začne být nuda a nemůžete se zabavit televizí ani internetem, jsou první na ráně osobní vztahy.
Do příběhu se tak zamotává podnikavá jeřábnice a Pitras s Vacákem mají co dělat, aby si to doma u manželek srovnali. Předchozí generace rodin žily odpradávna v naději, že klidné a jisté zázemí vyřeší všechny jejich konflikty. Jenže to vše neznamená nic, dokud člověk nežije v prostředí, kterému rozumí.

Já to tedy beru, šéfe…!
‚Okay, Boss…!‘
Komedie, Československo, 1977, 92 min
Režie: Petr Schulhoff
Scénář: Petr Schulhoff
Kamera: Jiří Vojta
Hudba: Milan Dvořák
Hrají: Iva Janžurová, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Míla Myslíková, Alena Vránová, Lubomír Lipský st., Marie Rosůlková, Jana Kasanová, Josef Větrovec, Karel Augusta, Dana Hlaváčová, Zdeněk Dítě, Jiří Lír, Božena Böhmová, Václav Lohniský, Vladimír Hrubý, Valerie Čižmárová, Arnošt Faltýnek, Otto Lackovič, Darja Hajská, Věra Tichánková, Hana Brejchová, Olga Blechová-Matušková, Milan Neděla, Vladimír Hrabánek, Kamil Hlavatý, Karel Vavřík, Jiří Havel, Miloslav Homola, Olga Michálková, Svatava Smoláková, Josef Střecha, Jiřina Bílá, Slávka Hamouzová, Ela Šilarová, Anna Štrosová, Libuše Zátková, Marta Richterová, František Bechyně
Hodnocení: 100%

Vyšlo 26.9.2013 na webu kultura21.cz