Archiv autora: Teodor

Dvojí tvář Jima Carreyho v Masce

Film Maska byl ve své době (1994) opravdovým hitem. Kombinací zvláštních a dost vtipných obličejů, které umí dělat tak dobře snad jen Jim Carrey, a počítačové grafiky se z ušlápnutého bankovního úředníčka stalo po nasazení Masky něco opravdu zvláštního.

 

Mně osobně se v tu dobu zdál film úplně dokonalý. Koukat se každý den na ty utrápené nebo unuděné ksichty u nás doma a vidět pak, že se s obličejem dají dělat i jiné věci, byl pro mě vyloženě závan čerstvého vzduchu.

Kromě bezprostřední zábavy nabízí Maska i poměrně hluboký a komplexní příběh. Z toho důvodu se mu budu tento týden věnovat.

Hlavní postava Ipkiss je představen ve svém zaměstnání. Úředníci asi nemají zrovna bohatý život na dobrodružství a je vidět, že i na něm to zanechává své následky. V první scéně mu kolegyně vyfoukla lístky na nějaké představení, protože je to dobrák a nechal ji. On si to však sám pro sebe omlouvá, když jde jenom o lístky.

Hned na to se seznámí i se sexbombou Tinou, která si do banky přichází založit účet. Jeho chování je dost praštěné, ale jí to očividně nevadí. Později na ni naráží před vchodem na jednu nóbl párty, odkud jej vyhodili. Nevypadá jako prohnaný svůdník, ale Tině to přijde asi spíš roztomilé.

Dělají si z něj legraci i opraváři jeho auta, kteří jeho peněženku ždímají do sucha. Už od začátku je jasné, že jeho dobrácké sklony a naivita  jsou v jeho životě dost dominantní a zároveň velkou nevýhodou.

Příběh pokračuje scénou, kdy si domů odnáší starodávnou dřevěnou masku, která plula po hladině řeky. Původně se do ní obětavě vrhnul, aby před utonutím zachránil plovoucí odpadky, které z dálky vypadaly jako člověk.

Celému večeru to nasazuje korunu, ale tu zvláštní dřevěnou masku si bere s sebou domů. Jeho nespokojenost s tím, jak s ním lidé jednají, graduje scénou, ve které se mu paní domu vysmívá do obličeje. Ipkissovi však nezbývá, než se jít uklidit domů za svým psem.

Jakmile si však poprvé nasazuje masku, všechno se mění. K divákovu překvapení je z Ipkisse najednou elegantní, vtipný, škodolibý komixový švihák, který má kreslený nástroj vždy po ruce.

“Masky, které nosíme, my všichni nosíme masky.” Zní z jeho úst poprvé, když si ji nasazuje. Viděl to před chvílí v televizi.

Série následujících scén více přibližuje jeho nové já. Na klice dveří paní domu je cedulka s nápisem “Nevyrušovat”, tak vytáhne z kapsy saka velký budík, který začne zvonit. Před domem na něj troubí nějaký blbec, tak mu svou animovanou sirénou rozbíjí všechna skla, šéfovi gangu, který se jej pokouší okrást, přetahuje spodky přes hlavu a tak dále.

Dělá přesně to, co vždycky chtěl, akorát mu to jeho ohleduplnost a slušnost nedovolovala.
Ráno se probouzí opět ve své staré kůži. Připadá mu to jako sen, ale jeho výtržnosti začíná šetřit policie. Při vzpomínce na zážitky v masce se v něm hnulo svědomí a vyhazuje ji oknem. Maska se naštěstí vrací jako bumerang a přistává opět v jeho pokoji, aniž by o tom věděl.

Chudák Ipkiss je z toho očividně zmatený. Přece se lidé k sobě chovají tak hezky, jsou slušní a jen někteří jsou špatní. Proč by se tak měl chovat i on? Jenže, co neví je skutečnost, že jde pouze o jejich “masky” a každý z nich má i svůj vnitřní svět, v němž si myslí své.

Případu nočních výtržností se chytla i zrzavá reportérka Peggy. Zajímá ji případ dvou opravářů aut, kterým neznámý muž se zelenou maskou strčil do zadku výfuk. Dozvídáme se, že má moc ráda dobrosrdečné muže, protože jsou věrní.
Vlhké sny o krásné zpěvačce Tině (ze začátku filmu) ho probouzejí, zatímco mu pes líže ucho. Všímá si masky a říká:
“Už nikdy.”
Ale myšlenka na Tinu je silnější, než jeho svědomí.
Maska však nemá peníze, a tak jde vykrást banku. Právě se do ní snaží dostat velmi důmyslně naplánovanou akcí i jeden zlodějský gang, ale Maska vychází skrz skleněné dveře ven s pytli bankovek na zádech jakoby nic.
“Kdo dřív přijde, ten dřív mele.”

Dostat se na párty omrknout zpívající sexbombu Tinu už není problém. Je srandovní, jak svými přehnaně animovanými reakcemi dává maska najevo svou náklonnost. Letí na pódium, nechává hudebníky rozjet svižnější rytmus a začíná se zpěvačkou tančit sexy energický tanec.

Gang lupičů je na párty taky a Masku, která jim vyfoukla lup před nosem, poznávají. Vzniká první problém, ale se získanými superschopnostmi není neřešitelný.

Ukazuje se, že Stanley Ipkiss má důvod chovat se sebevědomě a dělat na všechny ksichty už z toho důvodu, že má díky Masce své superschopnosti. Jakoby jeho nové postoje nestačily, ale na druhou stranu by bez nich už párkrát dostal pěknou nakládačku.

Bitka proti zlodějskému gangu ale stejně neprobíhá ve stylu klasických superhrdinů. Dělá si z nich legraci a svými scénami se jim vysmívá, tančí před jejich kulkami tango, dokud nepřijíždí policie.

Ta během pátrání získala naneštěstí stopu i k Ipkissovi. Ráno je problém schovat všechny peníze a tvářit se nevinně. Možná je to poprvé v životě, kdy musel být k někomu tak neupřímný.

Šéf gangu chce po Masce jít. Ve filmu je představený jako přesný opak Ipkisse. Po všech jen řve, získává si respekt podrazy a chce mít všechnu moc jen pro sebe. Zdá se, že z pohledu Ipkisse reprezentuje to nejhorší, co po světě chodí. A v našem příběhu je šéf gangu úhlavním nepřítelem Masky.

Později pozvala pěkná Tina Masku na rande. Ipkiss jí řekl, že jim to zařídí a chvíli je s ní na lavičce v parku sám. Docela dobře mu to s ní jde, ale protože si není jistý sám sebou, s omluvou odbíhá za nejbližší keř a Masku si promptně nasazuje.

Maska ji svádí agresivně a bezohledně, i když je to vtipné. Zatímco je pozorují i policajti, snaží se Tina utéct. Dělá na ni však dojem, jak bezprostředně se chová.
Následuje policejní zásah, ale Maska se z něj dostává s pomocí rumba koulí. Všichni kolem tančí jako blázni. Jakoby měl na náladu lidí okolo nějaký magický vliv.
Po každém dobrodružství s Maskou se však ozývá i Ipkissovo svědomí.

“Ztrácím nad tím vládu. Když si vezmu Masku, můžu bejt kdo chci, mít cokoli. Ale ničí mě to.”
“Vy ale žádnou masku nepotřebujete, jste sám jako Stanley Ipkiss tak dokonalý.” Odpovídá mu zrzavá reportérka Peggy.
Říká mu ale jen to, co v tuto chvíli chce slyšet. Nechala se koupit zlodějským gangem a Ipkisse podrazila.

Ukazuje se, jak ho bolí, když je k němu někdo tak neupřímný. Tohle by si o Peggy nepomyslel.
Všechen zvrácený smysl pro humor a důvtip, s jakým Maska dokáže protančit všemi problémy, je však pouze probuzená Ipkissova vlastnost. Na obličeji šéfa podsvětí se Maska mění v jakýsi velmi silný, ostře řezaný a krutý hnus.

Ve městě začíná krutovláda šéfa podsvětí Doriena, který Maskou získal brutální schopnosti.
“Je to jakoby ožily všechny vaše nejtajnější touhy”, vysvětluje Stanley zpěvačce Tině, která jej ve vězení navštíví.
“Když je někdo beznadějný snílek a romantik, stane se z něj vášnivý milovník.”
“A když je někdo jako Dorien?”
“No tak to jsme v průšvihu.”
Málem si dali pusu.
Hned venku však Tinu gang pronásleduje.
Ipkissova následná záchranná akce se ale bez masky nedaří podle jeho představ, a jen díky Tinině neupřímnosti, která na šéfa gangu zahrála malé divadýlko, se z problému nakonec dostávají.

Po tom všem se Ipkiss rozhoduje hodit Masku zpátky do řeky. Srdce krásné Tiny si už získal a vypadá to, že ke štěstí nic dalšího nepotřebuje. Jestli tomu tak skutečně je, se z filmu, bohužel, nedozvídáme.

Vedle toho, po čem sami toužíme a jak sami o sobě v životě rozhodujeme, existuje i jakýsi “střední proud”, kterému se říká chování ve společnosti. Velmi dobří a upřímní lidé však tento jev mnohdy nechápou, protože to, co vyžadují sami od sebe, očekávají automaticky i od těch druhých.Jenže my své masky nosíme hlavně proto, abychom spolu uměli spolupracovat, dokázali se mezi sebou domluvit a rádi se spolu bavili navzdory faktu, že každý od svého života očekáváme něco jiného. Příběh Ipkisse ve filmu znázorňuje, jak je podobné chování pro naivní dobráky někdy nepřekonatelnou překážkou a jen zajímavé zkušenosti a atraktivní společnost v podobě ladné Tiny jej ze života chudáka, kterého každý podvádí, dokázaly změnit v někoho trochu jiného.Maska (Mask)
Žánr: Fantasy / Akční / Komedie / Krimi
USA, 1994, 97 min
Režie: Chuck Russell
Hrají: Jim Carrey, Peter Riegert, Peter Greene, AmyYasbeck, TimBagley, Reg E. Cathey, CameronDiaz, JoelyFisher, Ben Stein, MeadowWilliams, Kevin Grevioux, Blake Clark, Max
Vyšlo 3.3.2012 na portálu Kultura21.cz

RETRO: Návrat k Rambovi

Rambův příběh je známý už velmi dlouhou dobu. Je to už téměř 30 let, kdy byl uveden do kin první díl. I když se může film na první pohled jevit poněkud omšele, vracím se k němu proto, že byla pro jeho natočení použita celá řada (na tu dobu) novátorských prvků , ze kterých víceméně vycházejí i filmy současné.

 

Na první díl Ramba se tak dá i po dvaceti letech stále koukat, a pokud se umíte do děje vtáhnout, nudit vás zbytečně vleklými, nicneříkajícími scénami nebude. Přitom je zvláštní, že se skoro celý děj odehrává jen v lese poblíž malého města a téměř bez zvláštních efektů.

Rambo je představen jako válečný veterán, který hledá své bývalé kamarády a sám vypadá trochu ztraceně.

Příběh začíná scénou, ve které přichází tulák ve vojenském kabátě pěšky po hlavní silnici do města. U prvního stavení si ho všímá místní šerif a ptá se jej, co má v plánu. Rambo však není příliš výřečný, a tak jej panovačný šerif odváží na druhý konec města, aby se jej zbavil a neměl zbytečné problémy. Přitom je už od začátku jasné, že tam udržuje pořádek pevnou rukou. Divák tak má pocit, že je taková starost poněkud přehnaná, když Rambo vlastně nic neudělal – přece jenom prochází a shání něco k snědku.

Výhružku šerifa ale nebere vážně, a tak se nechá poněkud zbytečně zatknout. Na policejní stanici se při prohledávání odehrává série flashbacků z Vietnamu, které Rambo prožil. Styl, jakým s ním policajti zacházejí trochu připomíná válečný vietnamský lágr a náš hrdina se tak jeví jako někdo, kdo byl delší dobu odtržený od společnosti a v civilizaci se octnul teprve nedávno.

Místní policajti nejsou ale žádní svatoušci a skoro každý z nich si rád kopne nebo jinak uleví, aby z nich měl tulák respekt. Zdrženlivou roli v takových scénách hraje zrzek Mitch. Ten jakoby si uvědomoval, že není v pořádku si takhle s neznámým bláznem zahrávat.

Scény v policejní stanici evokují silný pocit boje proti zavedeným pořádkům. Jejich familiární přístup a Rambovo nepochopení situace, v jaké se nachází, připomíná bezpráví života běžného člověka.

Ono bezpráví symbolizuje situace, ve které se jej policajti snaží oholit břitvou. Rambo má další flashback, ve kterém jej vietnamský důstojník řezal velkým lesklým nožem. Musí rychle pryč, a tak se s použitím síly a přesných kopanců šťastně probojovává z policejní stanice, krade motorku a ujíždí směrem k lesu.

Všichni policajti z města, vrtulník a psovod s dobrmany, jsou na nohou. V lese je už Rambo se svým ozubeným nožem jako doma. Rychle si spíchnul tričko z plachty a vyráží směrem do kopce. Policajti nad tím přitom kroutí s úsměvem hlavou, jenom blbec by se snažil utéct na kopec.

Sejmout Ramba je vlastně v tu chvíli nejjednodušší řešení. Nějaký bývalý voják, který se začal toulat a obtěžuje svou přítomností spořádané spoluobčany, není jistě nic, co by se nedalo u soudu obhájit. Vzít v tu chvíli spravedlnost do vlastních rukou je celkem rozumné řešení, když si představíme všechny ty rodiny, které žijí celý život civilizovaně.

Policajti také v příběhovém spádu zjišťují až postupně, s kým mají tu čest. Zelené barety jsou pro ně pojem a každý ví, že to jsou tvrdí hoši. Zrzek Mitch má další důvod pochybovat o tom, co šerif vlastně provádí.

Další série scén vyvolává k Rambovi respekt, je zajímavé jak přesně a kreativně klade policajtům do cesty různé dřevěné pasti. Daří se mu dokonce oddělat psovoda i s dobrmany.
„My jeho nelovíme, on loví nás,“  říká Mitch.

Zhruba v polovině filmu Rambo všechny policajty buď svázal, nebo jinak znehybnil. Na brutální podmínky a situaci, kdy po něm při každé příležitosti stříleli, se však chová stále dost humánně. Může si i dovolit přiložit nůž na krk šerifovi a říct:
„Ve městě jsi zákon ty, tady zase já. Nech to plavat, nech mě jít.“

Nicméně les je v obležení. Chytila se toho i média, a tak po poslední honičce probíhá bilancování. Přichází také plukovník Trautman a vysvětluje, co je Rambo vlastně zač. Šerif tento fakt odbývá (jak jinak) a vzniká tak přímý konflikt mezi dvěmi různými názory na věc a dvěmi různými osobnostmi. Trautman versus šerif, přičemž plukovník je na rozdíl od Ramba informovaný člověk a dobře ví, jak se ve společnosti chovat. Po zbytek příběhu se tedy drží své role nezávislého pozorovatele a jen policii upozorňuje, co by se mohlo stát.

Trautman se snaží i pomáhat. Volá Ramba vysílačkou  jako „velitel jednotky“. Ta doba už je pryč, ale tulák na plukovníka reaguje a odpovídá. Tato scéna víceméně vysvětluje rozdíl mezi Trautmanem a Rambem. Ten totiž žije stále v minulosti a vše co se kolem něj děje má zafixované v jakémsi souboru vojenských pravidel, kdy byli s klukama ještě v akci. Očividně si úplně neuvědomuje, v jaké situaci se nachází a co vlastně dělá.
„To oni prolili krev první,“ končí Rambo rozhovor.

Druhý den ráno však potkává v lese kluka, kterého nechává jít. Tato scéna vysvětluje, že i když se řídí podle svých pravidel, stále ví, kdo je jeho „nepřítel“ a kdo není.
Svou vynalézavost a bystrou mysl ukazuje i ve starém dole, který za ním policajti odpálili. Zatímco pro ně už je Rambo mrtvý, on se s pomocí improvizovaných loučí a plaváním mezi krysami, se štěstím dostává ven.Kromě Trautmana jsou všichni nepříjemně překvapeni, že se z toho Rambo dostal. Echo z vysílačky jim dává vědět, že se zmocnil jednoho vojenského náklaďáku a míří k městu. Tou dobou už je noc a namísto toho, aby Rambo uprchl, rozhoduje se vrátit tam, kde to všechno začalo.Zapaluje benzínku, vykrádá obchod se zbraněmi a vybaven novou municí rozsekává policejní stanici na padrť. Šerif je u toho jako první a přišla chvíle, kdy už lituje, že se do takové akce vůbec pouštěl. Na vlastní pěst se ho ještě snaží sejmout, ale nejde to.V rozstřílené policejní stanici se z ničeho nic objevuje i Trautman. Poprvé spolu mluví tváří v tvář, a zatímco si Rambo chystá další zbraně, snaží se mu plukovník domluvit.
„Mysli na to co děláš, budova je obklíčená, tahle mise skončila.“Rambo je čistá duše a nedochází mu, že se před ním Trautman přetvařuje. Na druhou stranu mu dobře radí a celý film mu fandil. Ukazuje se, že se svými svěřenci musel vždy mluvit nějakým jazykem, ale stále k nim cítil sympatie.
Ramba však něco tíží.„Nic neskončilo, já udělal všechno pro vítězství, ale někdo to tak nechtěl. Když jsem se vrátil, říkali mi na letišti, že jsem vrah dětí. Co jsou zač, že proti mně protestujou?“
V této scéně se vysvětluje vše, co se Rambovi honí hlavou. Mluví v ní úplně nejvíce.
„Pro mě není život v civilu nic. V poli jsme měli každý svou čest, vy kryjete záda mě, já vám. Ale tady nemám nic. Tam jsem mohl jezdit s lodí, řídit tank, měl k dispozici vybavení za milióny dolarů a tady nemůžu ani parkovat auto.“Závěrečná scéna Rambovy vnitřní pochody do hloubky vysvětluje. Zkušenosti z „jiného“ života nejsou mnohdy kompatibilní a nepřenášejí se snadno do života běžného. Máme informace o různých psychických účincích z těžkých válek, která se odehrávala v minulosti a měla značné dopady na celé rodiny.

Nestačilo, že takový člověk třeba zemřel, ale když měl štěstí a vrátil se ve zdraví zpátky, byl většinou jiný, změněný, nevnímal starosti běžného života tak jako kdysi. Film Rambo nám ukazuje, že pokud děláme cokoliv, co nekoresponduje se starostmi běžného života, nesmíme zapomínat sledovat realitu okolo nás jaká je. V opačném případě se nám mohou naše činy vymstít.

Rambo: První krev (Rambo: First blood)

USA, 1982, 93 min
Žánr: Drama / Akční / Thriller / Dobrodružný
Režie: Ted Kotcheff
Hudba: Jerry Goldsmith
Hrají: Sylvester Stallone, Richard Crenna, Brian Dennehy, Bill McKinney, Jack Starrett, Chris Mulkey, David Caruso, Bruce Greenwood, Gery Hetherington

Zdroj foto: csfd.cz

Vyšlo 25.2.2012 na portálu Kultura21.cz